Páteční výlet
Michal dostal nápad, a tak jsme se v pátek vydali na Šumavu. Na desátou odjezd od Majkla ještě vyzvednout Čermiho. Chvilku jsme čekali, ale mezitím do mě dvakrát najel nějakej kokot když parkoval. Přitom by se tam vešel autobus. Naložit Čermiho kolo a mohlo se jet. V Přešticích dáváme zastávku u sámošky, kde parkuju na zákazu zastavení a když už startuju auto že odjetu, tak mi na okno zaťuká městský povidlo ( Městská Policie). Pane řidiči občanský průkaz, řidičský průkaz. Tak v klídku mu vše dávám. Pane řidiči když vám teď řeknu že to bude za 2000,– co mi nato řeknete. Že nemam. Tak vám to dám na složenku. No tak to budu teda pěkně nadšenej. A jestli víte proč? Že by ten zákaz zastavení. Jóó tak vy jste tady zastavil úmyslně? Ne. Chvilku na mě křičel a potom řekl ať vypadnu. V pohodičce dojíždíme na Šumavu kde za parkování chtěj zaplatit. Michla vytahuje svůj průkaz a parkování je zadara. Vyházet kola a mohlo se jet podívat na jezera. Michal se svým strojem vzbuzuje velkou pozornost a lidi doslova nechápou, takže jedna nula pro Michala :D. Na černym jezeře jsme za chvilinku a proto jedem dál směrem na Svatou Kateřinu. Jenže to jsme nevěděli že to bude pořád do kopce, a tak když je možnost stavíme a ochutnáváme při cestě plody lesa. Cesta se pořád táhne do kopce a na Michalovi je vidět, že mu ty kopce dělaj problém. A tak mi říkám, aby se chitil kolo že ho občas popotáhnu. Přitom mi Michal dostává svýma hláškama. Po cestě jsem zahlídl cedulky Čertovo jezero, a tak jedem podle ní. Na dalším rozcestí nás nenapadne nic lepšího než se vydat cestou do kopce a né tou z kopce. Jedu napřed abych omrknul terén, jenže když vyjedu až nahoru tam nic. Otočka a zpět za klukama. Michalovi dávam nějakou energetickou tubu, aby nedostal křeče do rukou. Kterou ovšem po cestě do kopce strácí. Když se konečně dostanem na samý vrchol užíváme si krásného výhledu a klidu. Najednou si to frčí Ávií nějaký Rusácí co dělaj postřiky na stromy. Čermi se jich jde zeptat kudy na Čertovo jezero. Moc jim nerozumí, ale posílají nás dál po cestě kde je to prý pár metrů z kopce a tam to pak najdem. Proč ne ten kopec nás nezabije. Z pár metrového kopce se ale vyklubal hodně prudkej asi půl kilometru dlouhej krpál. Čertovo jezero se nenašlo a mohli jsme se otočit a dát si tzv. horskou prémii. Když sme se opět vyškrábali nahoru dali jsme pauzu a kochali se tou nádherou. Nakonec jsme se dovtípili k tomu že jsme vyjeli jen nad čertovo jezero. Pár foteček na památku a mohlo se vyrazit zpět k autu. Po štěrkovej cestě musíme pomalu, aby Michal náhodou neprorazil. Dokonce se nám povedlo najít jeho energetickou tubu po cestě. Když už se konečně dostáváme na asfaltku tak si dáváme závod kdo to rozjede víc. Ze začátku Michal ujíždí, ale posléze ho doháním a to začala ta pravá prdel. Tři ostrý zatáčky v ukrutný rychlosti nás dostali do záchvatu smíchu. K autu už byla pohodová cesta po rovině. Na parkovišti mi Michal dovoluje si vyzkoušet jeho stroj. Tohle jsem nemohl odmítnout. Sice mám problém se do toho poskládat, ale ta prča stojí zato. Pár koleček po parkovišti mi totálně rozbíjí, jak je to pecková věc. Cestou domů stavíme na Zemance kde dostáváme hlavolamy. Nacpaný pupky a mohlo se konečně vyjet k domovu. Před Klatovama chytáme nějakýho víkendovýho řidiče, kterej jede jako posranej. Když se ho snažím předjet ke kruháči kde jsou dva pruhy tak přidá. Nakonec jsem se před něj vmáčkl, ale bylo to hell. Jak řekl Michal „Bylo to o tom. Kdo má větší koule.“ Tohodle krypla bych nejraději vytáhl z auta a dal mu přes držku. K Michalovi domů přijíždíme už večer, takže dáváme kafe a já frčim domů. Michal mi ještě vypálil pořádnou muziku na cestu. NOFX hráli v autě na plný pecky. Přijedu na semafor, stažený okýnka, muzika řve co to jde a vedle mě najednou přilítne týpek s Oktávkou. Vykouknu z okýnka co se děje a týpek tůruje motor. Řikam si pán chce asi závodit, proč ne. Jakmile padne oranžová tak já už sem dávno na další křižovatce a nechápající týpek se teprve rozjíždí. Na dalších dvou světlech úplně jiný týpci a opět ta samá komedie. Tohle mi totálně pobavilo. Večer ještě vyrazit do Čižikéga na zábavu. Tam bratr s kamarádem Zdéňou. Zdéňa rozjel objednávání zelený ve velkým, a tak jsem neodmítl. Hrneček zelený na ex, potom druhej na etapy. Ještě že u toho byla soutěž a mi si tak odnesli věcný ceny. A já se jak jinak než solidně poblil. Alespoň sem se vyčistil :D…
